Obvykle to probíhá takhle:
- Vstupní pohovor, tj. anamnéza, je zahájením celé terapie, protože fyzioterapeut potřebuje co nejvíce informací, aby mohl terapii zacílit přesně. Jedná se o informace o zranění/problému, se kterým tam jste, informace o životosprávě (práce, sporty, diety, …), informace o rodině, informace o alergiích a látkách, které užíváte. Ženy by neměly zaskočit otázky ohledně gynekologie, protože mnoho obtíží pohybového aparátu je propojené s oblastí podbřišku.
- Fyzioterapeutické vyšetření, nazývané kineziologická rozvaha (nebo taky rozbor), pozůstává z vyšetřovacích postupů, které slouží k určení problémů na úrovni fyzického těla – svalové testy, vyšetření hybnosti častí těla (pasivní – vámi je hýbáno, aktivní – vy pohybujete), testy pohybových stereotypů (vzorců), vyšetření chůze/stoje/sedu/jiné dle potřeby. Nepotřebujete sebou žádné speciální oblečení, celé vyšetření probíhá ve spodním prádle. Samozřejmě pokud nechcete, aby terapeut viděl, něco, co nechcete ukazovat, vezměte si čisté a neprůsvitné spodní prádlo nebo plavky.
- Samotná terapie:
- Techniky a postupy, které fyzioterapeut zvolil ke zlepšení Vašeho stavu.
- Elektroterapie, magnetoterapie, parafín, aj.
- Nepotřebujete s sebou žádné speciální oblečení, ve většině ambulancí se cvičí ve spodním prádle.
„Ale ty vyšetření dělal i doktor! Proč je to nutné znova?“
Ano, mnohé z testů mohou dělat i lékaři, ale je nezbytně nutné, aby ten, který Vás má vést skrze terapii, měl co nejčerstvější a nejpřesnější informace. Často uplyne delší doba od vystavení žádanky do první návštěvy, někdy i několik týdnů, a terapeut se nemůže plně spolehnout na nálezy ve zprávě. Stav některých problémů se může změnit i ze dne na den.
Z praxe: Častokrát se mi stalo, že si pacienti v průběhu anamnézy vzpomněli na podstatné informace, které lékaři neřekli. Běžně to byly úrazy, na které pacienti „úplně zapomněli“, různé léky, atd.